Minulost jedné ženy skrývá klíč k budoucnosti druhé!

Tohle byla opravdu D O K O N A L O S T ! Na začátek musím moc pochválit neskutečně přenádhernou obálku (máme ji hezčí než knihomolové v zahraničí)…

Je mi ctí, že se ke mně tahle kniha dostala, a já si ji mohla přečíst a můžu o ní napsat, že je prostě úžasná! Za mě určitě kniha roku!

Potřebovala jsem si odpočinout od thrillerů a sáhla jsem po této knize. Je to již druhý román, který jsem od K. Hughesové četla, takže jsem věděla, jak autorka píše, ale byla jsem mile překvapená, že Klíč je ještě o chloupek lepší než Dopis.

Děj knihy je rozdělen do dvou časových linií.
První linka je ze současnosti (rok 2006), knihovnice a historička Sarah je čerstvě po rozvodu, žije momentálně u nedávno ovdovělého otce a potřebuje se něčím zaměstnat. Rozhodne se, že napíše knihu -denně navštěvuje opuštěnou a polorozpadlou nemocni Ambergate pro psychicky nemocné. Chce mít vše zdokumentované dříve, než ji dělníci zbourají. Nemá moc času, ale začne důkladně propátrávat. Náhodou se zde setká s mladíkem Nathanem, který utekl z domova, a momentálně zde žije… ten se ji nabídne, že ji s projektem pomůže. Jednoho dne narazí na místnost plnou zapomenutých kufrů a jeden z nich je obzvlášť důležitý, a tím tajemný příběh začíná…

Druhá linka (rok 1956)
Hrdinkou této linky je Elen – mladá zdravotní sestřička v zácviku, která se nechce smířit s tím, že se k těmto pacientům chovají špatně, myslí si, že ona bude tím andělem, který pacientům pobyt zpříjemní svým láskyplným chováním. Den, který všechno změní je ten, kdy přiveze otec svou dceru Amy do nemocnice, kde ji na jeho žádost přijmou. Elen se v ní vidí, jsou přibližně stejně staré. Amy je sice problémová dívka, ale není psychicky nemocná s tímto se Elen nesmíří a bude jí chtít pomoct…

I když je tento příběh smyšlený, mnoho lidí, kteří byli neoprávněně umístěni do těchto nemocnic pro psychicky nemocné, by nám mohli vyprávět podobné příběhy, toto se opravdu dělo.

Kniha v sobě ukrývá velmi silný a emoční příběh. Ne jednou se mi stalo, že jsem měla při čtení husí kůži a i jsem si poplakala. skryť