Toto je taká iná kriminálka.

Nielen preto, že sa odohráva na Novom Zélande a je od novozélandského autora, ale je aj úzko spätá s históriou pôvodných polynézskych obyvateľov Maoriov, s ich životom, tradíciami, ale aj s neveselou stránkou histórie, keď domorodé kmene vytláčali prisťahovalci z Európy.

Asi najvýraznejší dôvod, prečo sa mi zdá iná, je v pohnútkach hlavného antagonistu. Tentoraz to nie je žiadny sociopat alebo inak narušený človek, ktorého k vraždeniu ženú nutkavé pohnútky. V Lepšej krvi sa však s ideálmi zločinca dá do veľkej miery sympatizovať. Cesta, ktorú si vybral, samozrejme, nie je ospravedlniteľná, avšak človek sa dokáže aspoň sčasti vcítiť do jeho pocitov. To sa mi zatiaľ ešte pri žiadnej knižke, v ktorej vystupoval sériový vrah, nestalo.

Román je zameraný na policajnú vyšetrovateľku Hanu, ktorá od začiatku stojí na čele vyšetrovania a v jeho priebehu rieši aj turbulencie v osobnom živote. S dcérou, s bývalým manželom a s nešťastným výsledkom súdneho konania proti obželovanému, ktorého usvedčila v minulosti.
Postavy sú komplexné, nekonajú mimo svoj charakter a sú spolovice hybnou silou knihy. Druhú tvorí isto kultúra a história Maoriov, ako aj ich miesto v súčasnej spoločnosti.

Celkovo hodnotím knihu ako dobre napísané, pútavé čítanie.
Z textu cítiť, že autor je scenárista, pretože som si knihu v hlave stále predstavovala ako film, čo možno do istej miery ešte aj umocnilo môj čitateľský zážitok. skryť

Můj první thriller z Novozelanského prostředí. Já jsem nadšená z neobvyklého prostředí Nového zélandu a maorského kmene. Zabývá se náročným kulturním prostředím a tématem nezhojených brutalit, které Maorům přinesla koloniální minulost.

Autor skvěle příběh propojil, dozvíme se hodně o historii maorů a přitom společně se sympatickou vyšetřovatelkou Hanou odhalujeme sériového vraha. Příběh je postaven na partnerech – partneři v životě, partneři v lásce, a nyní také partneři ve zločinu. Manžel Hany je její šéf, sice má novou partnerku, ale ještě nejsou rozvedeni a ve střídavé péči vychovávají dceru. Musí se tedy domluvit jak na poli pracovním, tak na poli soukromém. Tohle se mi moc líbilo, jak si manželé vycházejí vstříc a jak nic není problém a jsou schopni se spolu domluvit. Tento profesionální přístup jsem kvitovala a na druhou stranu i obdivovala. Ale za hodně může i Hana – ta je velmi pečlivá a svědomitá jak ve své práci, tak i v životě.

Klidně bych si dovedla představit, kdyby autor napsal pokračování, určitě by tohle byla skvělá série. Věřím, že by se ještě nějaký nápad našel. A měli bychom tady něco podobného, jako píše Linda Castillo s prostředí amišského Příběh se četl sám.

Můžu jen a jen doporučit! skryť