Malé velké překvapení na knižním trhu. Kniha je přitažlivá svým tématem - generační přenos traumatu, ale i jazykem, kterým je napsána. Patří mezi ty čtivé knihy, které vás přes "vlažný" začátek přitáhnou a nepustí, nicméně se z ní i něco dozvíte. Je to nečekaná "směs" humoru, faktů, vztahových problémů a jejich řešení, a také postupného odhalování tajemství, které má až detektivní nádech. Pro mě je to typ knihy, nad kterou budete po jejím dočtení ještě chvíli přemýšlet. Jistě má i své nedostatky, ale pro čtenáře, který hledá "něco jiného", než knihu od autora zvučného jména, je to překvapivě moc dobrá volba. skryť

Kniha, kterou jsem přes počáteční vlažnější rozjezd dočetl od asi první třetiny jedním dechem. V první řadě chci pochválit krásnou češtinu, jak obraty, volbu slov a návaznost.
Příběh samotný není ničím novým, holocaustu a jeho přeživším se věnovalo mnoho spisovatelů.
Nejdříve přistoupím ke chvále a pozitivnímu z celého příběhu:
- Až do samého závěru mi nepřišlo na mysl, jak se zápletka rozplete.
- Napínavé rozkrývání lží, polopravd na základě faktických dokumentů.
- Pro jedince, který trávil dospívání či studia v Praze v devadesátých letech, se bude jednat o nostalgické vzpomínky - zvláště pro toho, kdo chodil k Machoninovi domů na zápočty a přednášky a kdo žil nebo se pohyboval na Čtyřce a dovede si tak ještě vybavit smutnou Pankrác s nádražím a tržnicí.
- Krásně popsaný vztah k dcerám v nesnadném období zapříčiněném dospíváním a rozpadlé rodině
- Psychologie traumat přeživších holocaustu a jejich vliv na další generace (nicméně zde bych opět uvedl, že toto je zpracováno v x dalších sepsaných příbězích)
- Fabulace Jitky o své minulosti, mládí a odkrývání "pravdy"
- Rodokmen na konci knížky - zde bych doplnil i linii s konkrétními jmény včetně Arnošta (když už je jmenovitě uvedena i Daniela).

A nyní něco málo k pro mě rušivým pasážím:
- Od první chvíle mi přišly nadbytečné a příliš časté odkazy na filmy/knihy, které se v knize vyskytují - což ospravedlňuje fakt, že hlavní postava je dokumentarista, ale je jich tam na můj vkus až moc.
- Celá linie ohledně covidu na mě působí divně - buďto jsem na to citlivý a protože jsem ji, stejně jako Daniela, prožil v jiné zemi, tak se s tím bordelem, co byl v ČR, nějak nedovedu ztotožnit a stále mě to iritovalo.
- Tinderové seznámení či seznamování a hodnocení žen a mužského ega a rozpitvávání vztahu Arnošta a Andrey s až divně romantickým zakončením v době covidové, ze které jsem měl pocit nereálnosti.
- Ke konci velmi krátké ozřejmění majetkové situace rodiny Spitzerů v Ostravě a Valašských Kloboukách - tady jsem se regulérně ztratil a musel jsem to číst znovu.
- Když už je dokumentarista Arnošt z židovské rodiny a chystá se na natáčení dokumentu o holocaustu, tak mi jedna pasáž, kde si neumí vyhledat přesnější informace o protektorátním zřízení, které odbude "nejsem si úplně jistý, jak to v té době přesně bylo" /nebo nějak tak/, trochu zvláštní.
- Babička Arnošta mu musela přeci také leccos z minulosti říct o své rodině, proto je s podivem, že o druhé linii nevěděl.
- a v neposlední řadě - jak to, že se nikomu od devadesátých let nepodařilo tu nepravdu odhalit, když pátrali i ostatní členové rodiny dříve. Že si jak Leona, tak její sestra nedělaly hlavu s dokumenty, které měly k dispozici v šanonu. Zde to nekorespondovalo s urputnou povahou Daniely, která chce věcem přijít na kloub.
Ve stručnosti: první třetina maličko zadrhávala, ale pak se to rozjede velmi rychle a nemohl jsem přestat čist.
Za mě 7/10. skryť