Já nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem hvězd. Tohle pro mě byla dokonalost. Miluji mezigenerační romány. Už jsem jich pár přečetla a pořád mě to nepřestává fascinovat.

Příběh nám vyprávějí devadesátiletý dědeček Algernon a jeho šestnáctiletá vnučka Anna. Kapitoly se střídají a každou z nich nám vyprávějí ze svého pohledu. Maminka Anny dcera Algernona se po rozchodu s partnerem vrací domů. Je to pro ni velmi těžké po smrti maminky se s otcem neviděla už 16 let – dědeček neviděl ani svou vnučku.

Kdyby byla jiná možnost, neváhala by a využila by ji, jen aby se nemusela stěhovat z města na vesničku k nerudnému otci. Přijetí domů bylo vlahé, ale to se dalo očekávat. Postupem času se však příběh vybarví a je v něm tolik emocionálních scén, které jsem hltala. Nedokázala jsem přestat číst.

Úžasné byly flashbacky do minulosti, kdy dědeček vyprávěl své vnučce vše ze své minulosti. Né jednou jsem měla slzy na krajíčku, jak to bylo dojemné. Dokázala jsem se do Algernona vcítit a bylo mi nesmírně líto, že tak dlouho žil sám. V 90 letech byl docela ještě čiperný a své vnučce dokázal poradit i když na to měl svůj vlastní způsob, kterému ze začátku vůbec nikdo nerozuměl.

Krásný příběh do těchto pochmurných dní jak dělaný. Doporučuji. skryť